Archiv expedic

Tagliamento - Offroadplowing

(srpen 2012)

Tak jsme jednu srpnovou sobotu opět, jako každý rok, vyrazili do Itálie do řeky. Tagliamento je řeka, která v severní Itálii, se svými mnoha přítoky, svádí vodu z Dolomit až do Středozemního moře. Delta řeky je v Bibione, mezi Benátkami a Terstem. V plánu máme jet korytem řeky od místa, kde začíná být v řece voda až do míst, kde je koryto v tomto období již suché.

Odjížděli jsme z Prahy a postupně jsme se všichni účastníci připojovali, až na Dolním Dvořišti jsme byli komplet. Tedy 6 aut - dva Patroly, Defender, Rubicon, organizační Toyota LC100 a Kia Sorento, na jejíž úspěch v terénu, jsme byli všichni zvědaví. Celý den nám trval přesun do italského Tolmezza, kdy jsme kolem 8-mé hodiny večer dorazili do řeky. Zakempovali jsme na soutoku řeky Tagliamento a Pula. Řeka Pula v této časti údolí Tagliamenta je jediným napájecím přítokem. Udělali jsme oheň, abychom udělali poradu pro nadcházející dny a plni očekávání, co nás od zítra čeká jsme si šli po půlnoci spát. Druhý den ráno jsme se probudili do teplého letního počasí a po vydatné snídani jsme vyrazili korytem řeky. Tento den jsme měli v plánu dojet k soutoku Tagliamenta s Felou, které je nejzrádnějším místem na Tagliamentu.

Než jsme se všichni rozjeli, bylo nutné vyndat a nainstalovat kurty na jednotlivé vozy, abychom se nezdržovali jejich nandáváním při případném zapadnutí v měkkém kačírku, který nás celý týden v řece čekal. Dále jsme vyrobili na Kie dočasný „šnorchl“, aby si motor zbytečně necucnul vodu v případě hlubšího brodu. A vyrazili jsme. Hned za první zatáčkou v měkčím písku nečekaně zapadl jeden z Patrolů. Ani jedno z předních kol se v záběru netočilo, po krátké prohlídce bylo jasno, nejde zavřít minimálně jedna z předních volnoběžek. No nic není problém, bude třeba, v případě průjezdu složitějším místem, trochu víc „zadout“ a pokračovali jsme dál. V průběhu dne jsme se houpali zvlněným korytem a brodili mnoho užších, ale i širších tekoucích ramen. Při přejezdu jednoho z nich , nad jednou z peřejek, se Jirka se Sorentem úplně netrefil na tvrdé dno a auto „zarubal“ , za pohledu ostatních přihlížejících účastníků ho Mirek briskně vytáhla o 2 metry výše po proudu to Jirka v pohodě přebrodil. Avšak najednou se rozjel brodit Bomba s Defíkem a šup, „zastlal“ ho na úplně stejném místě, v domnění, že Defík nezná překážky, přitopil pod kotel a zakopal ho ještě hlouběji. Poté co jsme vyhrabali ve dně řeky tažné oko na autě, přišla ke slovu dynamická kurta a Defík byl s velkou slávou venku. Kolem poledního jsme si našli krásnou průzračnou lagunu na koupání a oběd. Ač byla voda jako led, tak si děti, kterých jelo celkem 5, koupání neodpustili. Po vydatném obědě a polední kávě, jsme vyrazili k avizovanému soutoku s Felou. Tato řeka je největším přítokem Tagliamenta a v místě soutoku, se říčka mění v hlubokou řeku. Fela také přináší velké množství vápence, takže není vidět na dno a vytvářejí se zde vodní kapsy, které nejsou na povrchu vůbec vidět. Již pouhé chození po povrchu je jako chození na blatech. V letošním roce se řeka točila jinak, než obvykle, takže jsme zkoušeli najít místo k brodu z pravé strany Tagliamenta na levou rovnou pod soutokem, abychom vynechali dva hlubší brody v měkkém podloží. Petr se rozjel s Patrolem, zdálo se mu, že to půjde a šup, jak z vyššího břehu sjel na úroveň vody, břeh se zatřásl jako sulc a zdálo se, že Patrol „je ta“, ale vzhledem k tomu, že ho má Petr obutý na 35-tkách a že máme správně podhuštěno, vycouval jako pán na citovku ven. No nic, zjistili jsme, že tudy to nepůjde, vrátili jsme se kousek proti proudu a jedeme za sebou jeden, druhý, třetí brod. Ve čtvrtém brodu na výjezdu z hlubší vody zůstal Jirka se Sorentem, auto chcíplo a konečná, začalo to být zajímavé. Vytáhli jsme ho, otevřeli kapotu a sušíme. Najednou na tom samém místě, kde „zaparkoval“ Jirka, zaparkoval i Bomba s Defíkem, ale hlouběji a v proudu, rychle auto, předjet před Bombu, není čas na naviják, zapřáhnout na pružnou kurtu a ven. Kurta zapružila, rána - došlo k „demontáži“ pevnostního tažného oka na Defíku. Defík se začíná plnit vodou. Museli jsme tedy navijákem a přes kladku, auto bylo venku, ale v přihrádce pod sedačkou spolujezdce, kde je v Defendru počítač-mozek celého auta, je voda.

Takže jsme tam stáli, krásné letní odpoledne, alpské hřebeny kolem, slunce hřeje, děti se koupají, pobíhají kolem, dáváme vychlazené pivko a panáka, jsme však na ostrově uprostřed soutoku, všude kolem podmáčený kačírek, Sorento nestartuje, u Defendera nejde ani otočit motorem, jeden z Patrolů jede jen „na zadek“ , takže konečně zábava :).

S heslem „Nic není problém“ jsme se pustili do oprav. Po hodině sušení elektriky Sorento startuje, nicméně Defík stále nic, a protože měly nyní následovat 3 hluboké brody, rozhodli jsme se zakempovat. Našli jsme si malebné místo v závětří, na břehu jednoho z říčních ramen, kam jsme na kurtách dotáhli i oba dva nepojízdné vozy. Večer u ohně jsme prodiskutovali další postup. Cíl byl jasný, brzy ráno vyrazí „Alfateam“ s Patrolem do města opravit volnoběžky, se Sorentem a s Defikem uvidíme ráno, až všechno trochu vyschne. Ráno bylo opět slunícko, všichni odpočatí po předcházejícím dnu. Jdeme zkusit co auta, Sorento po kratičkém startování chytá, Defík taky a Alfateam volá, že na volnoběžkách pracují. Zdá se, že ráno je skutečně moudřejší večera, vládne nadšená nálada. Vyrazili jsme tedy do města za Alfatýmem a na Capucino všichni, jako jedna parta. Cestou do města však Defendr chcípnul a nešel dál natočit, na kurtě jsme ho tedy dotáhli do města. Střídavě jde natočit a chcípá - potřebuje vyschnout. Ve městě dáváme nakonec oběd, s tím, že počkáme a pojedeme korytem dál . Než jsme dopili Capucino po dobrém obědě, Alfateam opravil Patrola. Defíka jsme tam nechali schnout, Bombovi nabídl azyl Alfateam, a tak jsme se v poledne vrátili do koryta řeky, abychom z místa včerejšího konce, pokračovali dál. Jirka se Sorentem jel však dál po silnici, neboť nás čekaly na nadcházejícím úseku 3 hluboké brody. První brod, pod plynem kolmo do hlubokého proudu, potom ostrá levá po proudu a plavmo na druhý břeh. Všichni bez ztráty kytičky na druhém břehu. Po sto metrech za otočkou řeky nás čeká stometrový brod po „kose“ středem proudu řeky s hlubokým kolmým výjezdem vlevo. Všichni si užíváme, jak nám to krásně brodí, přes kapotu voda, přidat a ubrat plyn, vymáchat ruce ve vodě otevřeným okýnkem. Všichni nepohodu na levém břehu. Ihned po pár metrech následoval další brod na pravý břeh, který byl dost měkký, ale všichni na pohodu. Tam už na nás čekal Jirka s Kiou , a tak jsme mohli pokračovat dál řekou. Krásné počasí, další brody, každý trochu jiný, prostě nádhera. Později odpoledne jsme si opět našli krásnou lagunku na koupání a tak jsme zakempovali. Během hodiny jsme se otočili do města pro Defendra, který již šel natočit, a tak mohl mít Bomba své pohodlí. Večer u ohýnku jsme si měli skutečně o čem vyprávět a měli důvod k oslavě u sklenky červeného vína. Někteří šli spát až k ránu.

Čtvrtý den jsme vyrazili až po dostatečném spánku všech účastníků a vydatné snídani. Měli jsme naplánováno, že dojedeme někam nad Pinzano, což je typické italské městečko v podhůří Alp, kolem kterého řeka protéká. Je to nejužší místo řeky - soutěska široká cca 80m nad kterou se klene vysoký obloukový most s krásným výhledem na koryto řeky. Tato soutěska, je taková místní „Brána do hor“.

Tento den byl ve znamení mostů přes koryto, které se v těchto místech velmi rozšiřuje a voda v řece se rozlévá do mnoha menších ramen, aby se nakonec v korytě ztratila a zase znova nabrala sílu pravostranným přítokem těsné nad posledním postem před Pinzanem, kam jsme po slunečném dni, s obědem opět u krásné koupací laguny, dorazili kolem 6 hod. odpoledne. Hledání vhodného místa pro kempování nám přineslo opět dramatické chvíle, neboť Sorento, které v jednom z posledních brodů zapadlo, přestalo opět startovat, a tak jelo za organizační Toyotou na kurtě, což v hustém křoví, které zde bylo, nebyla zrovna hitparáda. Abychom předcházeli problémům, když Kia jela tzv. „na kačera“, vynechali jsme jeden z hlubších brodů a vydali jsme se na místo kempu skrz husté křoví. Chvílemi se však zdálo, že zněj není cesta ven. Když jsme byli v nejhustším místě křoví ukázalo se, že tudy protéká jedno z malých ramínek řeky, kde byla bažina a podmáčené štěrkopískové kapsy , ve kterých nakonec našel „hrob“ Patrol Alfateamu. Nutno podotknout, že ho řídil v ten moment Bomba, který měl u Alfatýmu svůj azyl. Po dotazu na spolujezdce, jestli má auto nějakou „špéru“ ji zavřel , „zadul“ a zdálo se, že tam to auto skutečně necháme, neboť, když se kola již po 30-té otočily, tak nebyla vidět ani jedna náprava. Navijákem, a přes kladku, jsme nakonec auto vyprostili a našli těsně nad Pinzánským mostem, pěkné místo na kempování. Při příjezdu na toto místo si dal Bomba „repete“ a na kraji hlubokého proudu, kde to vypadalo i na bůček zapadl znovu, je to hold úplně jiný povrch, než jsme doma v Čechách zvyklí . Nakonec, jako zkušený mazák, se z toho sám a bez pomoci pomalu vysoukal!! Večer jsme opět převezli Defíka, aby mněl Bomba své pohodlí.

Pátého dne ráno jsme pokračovali korytem k Pinzanskému mostu, v tomto nejužším místě celého toku jsme toto místo vyhodnotili jako letos neprůjezdné, vyjeli jsme tedy z řeky a jeli do Pinzana na nákup a pak zase hned do koryta. Odpoledne kolem páté hodiny jsme našli levostranný výjezd z koryta, kudy jsme vyjeli až na silnici a vydali se do San Daniele del Friuli do vytoužené Proshuterie na italskou pochoutku – tradiční italské proshuto crudo. San Daniel je italské městečko, odkud, podle Italů, pochází právě tradiční pověstné italské proshuto. V proshuterii jsme zabrali skoro celou venkovní zahrádku, dali si místní červené víno, proshuto, mortadelu, mozzarelu bufalu, prostě samé dobroty, za 2 hodiny, jsme se úplně přejedení, vydali zpět do koryta přespat. Samozřejmě jsme si , jako každý den, nemohli odpustit posezení u ohýnku.

Ve čtvrtek nás čekal výlet do kopců. Vzhledem k tomu, že Alpy jsou poměrně mladé horstvo, které bylo vyvrásněno z významné časti v období čtvrtohor, má vysoké skalnaté štíty a tedy mnoho uzavřených a velice hlubokých úzkých údolí. Všichni jsme se tedy těšili, jaké zákoutí těchto hor nás čekají. Vyrazili jsme hned ráno směr Meduno – vesnice na stejnojmenné řece, na které v sedmdesátých letech minulého století vybudovali Italové přehrady, které zadržují veškerou vodu, která v těchto místech stéká z Alpských štítů. Po cestě jsme se kochali a fotili krásné scenérie Alpských kopců, které se kolem nás všemi směry tyčili. Tři přehrady, které jsme za ten jeden den stihli vidět bylo však maximum, protože nás při pozdním obědě, u poslední z nich, zastihl prudký déšť. Večer jsme neseděli u ohně dlouho, ale šli jsme brzy spát, protože v pátek někteří vyrazili k domovu, aby se vyhnuly sobotním zácpám na dálnicích do Rakouska. My ostatní jsme dojeli během dne až na konec, až k navigacím, které jsou na obou březích řeky, těsně před ústím řeky do moře, vybudovány. Ukončili jsme tím letošní výpravu na Tagliamento. Nakonec i Bomba rozhýbal svého Defíka, za což si zasloužil od nás všech naprostý obdiv. Všichni jsme tedy odjeli domů po vlastní ose, ve zdraví a bez jakýchkoliv škod. Těšíme se na další rok, doufejme, že se sejde stejně dobrá parta, jako letos :).