Norsko - Archiv expedic

Ráno pokračujeme směr Vilune, tankujeme ze sudu v Carnegie st. Je to malá farma, kde žije 6 lidí, kteří jsou uzavřeni. Po cestě hodně klokanů a Emu - fotíme, točíme. Večer ve Vilune na baru popíjíme s místňákama pivo. Dopoledne 200 km poslední prachovka, na nichž fotíme spoustu varanů. Teď jedeme směrem na sever, před městem Newman překračujeme obratník Kozoroha. Opouštíme Outback a míříme na pobřeží. Všichni jsou OK, zdraví NÁČA !
P.S.: Jaromír opět udělal gumu, takže je to devátá.

Info z Kakadu - průzkumná expedice opustila vodopády v Kakadu a Litchfieldově parku a přesunula se k moři do Broome na nákup perel. Šťastnou cestu L. R. M. A.

Třetí den dopoledne jedeme stále přes duny, na kterých jsou různé klopené zatáčky. Jedeme rychlostku, je to super, jak nás to vynáší, ale věci a zásoby máme komplet přerovnané. Po třech dnech potkáváme první auto, v Patrolu s korbou sedí vousatý místňák v klobouku, jede na pivo do Birdsville - má přes sebou 3 dny pouští. Odpoledne opouštíme Desert a po prachovce jedeme k termálním pramenům. Dalhousie Springs je jezírko uprostřed pustiny, s teplotou 38°, která nám vzhledem k venkovním teplotám 50° i tak přijde osvěžující. Další den první pumpa po 570 km z Birdsvillu. Pak pokračujeme po náspu staré, bývalé Ghanské železnice, která spojovala sever a jih. Kované hřeby z rozpadlých pražců, ukryté v písku, nám prorazily ve stovce kolo, ale ustáli jsme to. I když výměna trvala 10 min., tak na 60° slunci to byl "porod" ! Večer tábor pod borovicemi, solární sprcha, oheň, kytara.

Další den jsme dosáhli geografického středu Austrálie, viděli jsme 60 m vysoký pískovcový útvar - Chamber Pillar a přespali v Rainbow Valley. Dopoledne dojezd do Alice Springs - města ve středu Austrálie. Tady servis vozů a 2 dny relax u bazénu pod palmami.

První vysoké duny nám daly trochu zabrat, hlavně vozům č. 3 a 5, které mají špatně seřízené vstřikovací čerpadlo a tím nižší výkon. Zdejší duny mají jednu nevýhodu, nemůžete si jako v Maroku najít svou stopu, ale musíte jet ve vyjetých kolejích, neboť je zbytek duny porostlý trsy ostré trávy SPINIFEX o průměru až 2 metry, která vytváří nesjízdné boule. Nakonec po podhuštění na 1,5 kPa překonáváme duny a postupným nabíráním zkušeností i ti, co nikdy nejezdili po písku zvládají nástrahy, které nám duny připravily. Jak jsem už říkal, duny jsou úplně jiné. Nejen, že je nemůžete přejet kde chcete, ale musíte jet po vyjeté cestě v kolejích, čímž do poslední chvíle riskujete, že se srazíte s vozem jedoucím v protisměru. My jsme jeli ve směru na západ a duny jsme měli v tom příkrejším směru - vždy jsem si oddychl, když jsem se první přehoupl přes horizont a zahlásil, že je to "čisté". Cestu nám zpříjemnilo i stádo divokých velbloudů, které naše přítomnost evidentně nevzrušovala a pořídli jsme atraktivní foto. Během toho jsme vyměnili i další pneu. Pak jsme se dál pohybovali po písku, který byl mezi dunami vzdálenými min. 30 m a někdy i 200 m porostlý nezvykle bujnou vegetací.

Písek měnil svou barvu v závislosti na postavení slunce od červené přes zlatou až do temně rudé. Slunce vychází v 6 hod. a zapadá v 18 hod., tak jsme si den prodloužili a stanovili expediční čas + 2 hod. - vstáváme tedy v 8 hod. a západ slunce máme ve 20 hod. Jezdíme zpravidla od 10 hod. do 17 hod., při velkém horku i do západu slunce, až se ochladí. Ten den bylo na slunci 61° a tak bylo nejpříjemněji v klimatizovaném voze. Občas jsme vyjeli dunu až napodruhé, ale zvládali jsme to čím dál lépe. Kvůli vedru jsme rozložili tábor až před západem slunce. Byl to nás první pouštní tábor, a tak si celá parta noc u táboráku s kytarou pod nezapomenutelným hvězdným nebem s JIŽNÍM KŘÍŽEM opravdu užila. Náčelník

Teď už konečně k našemu putování. Z pobřeží vedla naše cesta převážně po asfaltu, posledních 120 km před městem ROMA se změnila v širší prašnou cestu "prachovku", kde nás překvapil uprostřed cesty skoro dvoumetrový klokan. Byl bohužel rychlejší než my a nestihli jsme ho ani vyfotit. Cesta v asfalt přešla až ve městě. Roma byla posledním místem, které jevilo běžné známky civilizace. Další den pokračovala naše cesta po prachovce Windorah, kde jsme viděli, fotili a točili Emu.

Windorah měla asfaltové cesty, jednu hlavní cestu a šest příčných. Další den jen po prachovkách plných kamení a rolet až do Birdsville, kde byl jeden obchod s benzínkou dohoromady, kemp a hotel s typickým barem. Zde jsme strávili příjemný večer mezi domácími - jsou to přátelští lidé, ještě předtím jsme si zajezdili na Big Red Duns, kde jsme si zařádili na rudě zbarveném písku. Teď se těšte na pokračování, kde popisuji, jak jsme zdolávali 3 dny Simpson Desert. Zdar Náča